Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


Monument Valley (Utah, Arizona) PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Pondělí, 23 Duben 2012 13:29

Monument Valley je známé z mnoha reklamních fotografií a ze spousty filmů, které se zde natáčely. Samotné Monument Valley není údolí v pravém slova smyslu, ale spíše rozlehlá pouštní plošina plná pískovcových útvarů a stolových hor. Největší z nich dosahuje až tři sta metrů.

Když přijíždím k Údolí monumentů, již pár desítek kilometrů před cílem se zvedá písečná bouře, a tak asi nebudu mít na focení to správné počasí. Dopravuji se sem automobilem odpoledne, s tím, že tu přenocuji a druhý den dopoledne se budu muset vydat do Nového Mexika. V Navajo Tribal Parku, kde se Údolí monumentů nachází, je hotel a restaurace a také kempingové prostranství, kde přenocuji. Za kemping se platí kolem deseti dolarů. Jsou tu sice suché záchody ale voda teče jen v opodál v návštěvnickém centru, které se však po návštěvních hodinách zavírá.

Při západu slunce přeci jen zpoza hustých mraků a skrz mračna písku, který se zvedá do výšky několika desítek metrů, přeci jen na chvíli poblesknou paprsky slunce a můžu si tak vyfotit tři neznámější, alespoň částečně nasvícené, útvary.

Prvním z nich je West Mitten Butte, kolem kterého lze podniknout pěší túru, měřící pět a půl kilometru. Pěšky se lze vydat po celém údolí, což zabere několik hodin chůze. Pohybovat se ale můžete jen po vyznačených stezkách. Většina návštěvníků ale volí projížďku automobilem. Jelikož jsou tu jen prašné cesty plné výmolů, je vhodné použít k tomuto účelu terénní automobil. Pokud nemáte svůj, máte možnost využít služeb Navahů. Celý okruh údolím má necelých třicet kilometrů. Pokud jedete svým automobilem, smíte se pohybovat opět jen na vyznačené trase.

Když se ráno probudím, po písečné bouři ani památky. Vychází právě slunce a stolové hory začínají být nasvícené pro změnu z druhé strany. Když vydržím do sedmé hodiny ranní, brána u vstupu do údolí se otevírá. Je krásné slunečné dopoledne, a tak pomalu projíždím celou trasu. U jedné vyhlídky narážím na japonské turisty, vedené navažským průvocem, který pro ně připravil indiánskou

show v podobě rytmického bubnování a zpěvu v jazyce Navahů. Na sobě ovšem nemá tradiční indiánský oblek, ale džíny a nepromokavou bundu. Ke konci mojí okružní jízdy se začíná obloha znovu zatahovat a během půl hodiny se přižene sněhová vánice, která posléze trvá dva dny. Je konec března a rozmary počasí jsou tady v nadmořské výšce kolem 1900 metrů v tuto dobu normální.