Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


Svatby na Havaji PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Středa, 21 Listopad 2012 18:44

Foto: Petr Nazarov, Daniel Gorsich

Jednoho rána mi Robin sděluje, že odpoledne pojede fotit na zakázku jeden svatební obřad, který se má odehrávat na západní straně ostrova blízko pláže Papohaku. Jestli prý chci, mohu jet s ním. Samozřejmě se rád nejen projedu napříč celým ostrovem, ale svatba na pláži je pro mě něco absolutně nového. Ostrov má na délku vzdušnou čarou šedesát pět kilometrů a jsou tu v podstatě jen dvě hlavní silnice. Díky omezené rychlosti, která je snížena

Foto:Dano Gorsich

na mnoha úsecích jen na třicet pět mil za hodinu, a při projíždění osadou dokonce na dvacet pět mil za hodinu, je průjezd ostrovem dost zdlouhavý. Navíc je v některých úsecích mnoho zákrut. Když po víc jak hodině cesty přijíždíme k parku u Papohaku Beach, čeká tu už asi třicetiletý manželský pár pocházející z Aljašky a místní oddávající, žena jménem Ehu, která bude obřad řídit. Jsem udiven, že tu není nikdo jiný a že nevidím žádné úředníky v

typických tmavých oblecích, na které jsme zvyklí u nás. Nevěsta má na sobě barevné šaty a ženich je oblečen do světle hnědých kalhot a bílé košile. Ehu má lehké, pestrobarevnými květy zdobené letní šaty. Nedaleko pláže pod stromy kiawe je z kamenů zbudovaný metr vysoký oltář a na něj si Ehu odkládá svoje papíry a ornamenty. Kolem dokola oltáře vytváří z menších bílých kamenů kruh, obřad může začít. Nejprve do kruhu vstupuje Ehu a poté

vyzývá i budoucí manžele. My s Robinem stojíme vně kruhu. Ehu nejprve pronáší několik vět v angličtině a poté začíná zpívat nádherným hlasem nějaké havajské popěvky. Nakonec ještě dává pokyny manželům, ti se vášnivě políbí a tím jim právě začíná další etapa života. Ještě se pak chvíli bavím s Ehu, ale Robin už chce jet. Ehu ale také budu mít ještě možnost v budoucnu několikrát potkat.

Nečekaně se při jednom návratu z hor setkávám znovu k mé nesmírné radosti s Ehu. Sedí na trávě se svojí kamarádkou. Volám na ni a po vteřině zaváhání mě i ona poznává. Vidíme se vlastně teprve potřetí a pokaždé s odstupem několika let. Chce, abychom si k nim na chvíli přisedli, a nabízí nám studený ovocný nápoj. Je překvapena, že mě tady znovu vidí a vyptává se na můj pobyt tady. Očividně si máme co říct a mě navíc zajímají svatební

obřady, které provádí. Proto se za ní zastavím o několik dní později a mezi čtyřma očima mám možnost si s ní v klidu o jejím životě popovídat. Ptám se jí, jak přišla k tomu, že může oficiálně oddávat. K mému překvapení říká, že je to vlastně paradoxně jednoduché. V jakémsi kostele, který má svoje webové stránky, je možno vyplnit online žádost, na jejímž základě Ehu obdržela certifikát, se kterým už se jen nechala zaregistrovat ve státě Havaj, kde může svatby provádět. O svatební ceremonii mi sděluje, že se nejprve zeptá manželů na upřímnou odpověď, proč se chtějí brát. Pokaždé dělá

ceremonii jinou, záleží na manželském páru, jejich přání a hlavně na cítění Ehu, která se v tomto případě nechává unášet svojí intuicí. Někdy si svatebčané přejí tradiční havajskou svatbu ve starém stylu. Po skončení ceremonie dostanou novomanželé platný certifikát. Svatby bere Ehu velmi vážně a dokonale se na vše několik dní předem připravuje. Již má za sebou na padesát svateb, které oddávala. Jednou dělala neobvyklou dvojitou svatbu matky a syna, samozřejmě každý měl jiného partnera. Ehu vypráví, že vždycky při svatbě pláče, protože cítí, že svatba je pro svět zvláštní okamžik.

Ukázka z knihy "Aloha Molokai"