Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)Deutsch (DE-CH-AT)Russian (CIS)Español(Spanish Formal International)
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner


Valle Sagrado (Peru) PDF Tisk Email
Text a foto: Petr Nazarov   
Pátek, 27 Duben 2012 14:47

Na Machu Picchu můžete podniknout buď jednodenní výlet vlakem anebo se nabízí možnost skoro třídenní projížďky přes Valle Sacrado čili Posvátné údolí, pro kterou se rozhoduji já. Je totiž mnohem zajímavější a výhodnější. Připlácím jen deset dolarů navíc oproti ceně jednodenního výletu. Navíc mám v ceně dvě noci v Aquas Calientes a stravu na dva dny. Nejdražší na tom všem je jízdenka vlakem z Cusca na Machu Picchu. Ačkoliv je doprava v Peru velice levná, díky tomu, že vlak je jediným dopravním spojením do této vyhledávané turistické destinace, je cena přehnaně vysoká. Pokud se rozhodnete projet Posvátným údolím, vlakem absolvujete pouze část trati a nastoupíte až v osadě Ollantaytambo. Vyrážím tedy následující den minibusem s několika dalšími turisty do Posvátného údolí, kudy protéká řeka Urubamba táhnoucí se i podél samotného Machu Picchu.

Vyjíždíme do táhlého kopce až nad Cusco a míjíme incké ruiny Sacsayhuaman. Sacsayhuaman znamená v překladu „najedený sokol“ a jeho rozvaliny jsou nejpůsobivější v oblasti Cusca. Hodně kamenných kvádrů bylo použito na výstavbu domů v Cuscu ale ty největší se stále dochovaly. Některé z nich váží až dvě stě padesát tun.

Přijíždíme do venkovského Pisacu, nad kterým se nachází incké rozvaliny spolu s rozsáhlými terasovitými políčky. Pisac je vzdálen 32 km severovýchodně od Cusca. Nejprve stavíme na návsi a máme asi hodinu na prohlídku proslulého trhu, který tam právě probíhá. Náves je proměněna v jedno velké tržiště s nabídkou nepřeberného množství suvenýrů, stohů tkanin, rukavic, čepic, tašek a svetrů. Když se všichni opět scházíme u minibusu, pokračujeme nahoru k ruinám. Dá se tam jít pětikilometrovou trasou pěšky z vesnice. My jedeme asi desetikilometrovou úzkou silnicí plnou serpentin na parkoviště, odkud musíme pokračovat po svých, přičemž si můžeme vybrat z několika stezek, které tam vedou. Ruiny nejsou soustředěny u sebe, ale jsou rozesety hned po několika místech. Máme dost času a já se dávám do řeči s místními ženami, které mě nabízejí ručně upletené opasky, náramky a přezky. Jedna z nich sedí na zemi a tyto suvenýry vyrábí, druhá láká s vřelým úsměvem kolemjdoucí turisty. Kupuji si jeden náramek s tím, že si je budu moci vyfotit. Pokračuji dál po úzké pěšině a částečně i po strmém schodišti bez zábradlí, jež je přilepené na skále. Procházím kamennou branou a ocitám se v centru rozvalin. Ruiny působí neobvykle magicky a je odtud nádherný výhled na údolí, na Pisac i řeku Urubambu. Je tu celkem dost turistů a mezi nimi vidím procházet člověka s oranžovou vestou a píšťalkou v puse, který má na starosti zachovávání pořádku a dodržování pravidel. Chvilku posedím, dělám desítky fotek, načež se pomalu vracím k našemu vozidlu.

Další zastávka, spojená s obědem v místní restauraci nás čeká ve vesnici Urubamba. Oběd je spíše hostina, ale musíme si připlatit, jelikož toto jídlo jediné nebylo v ceně, kterou jsem platit v Cuscu. Pořád za přijatelnou cenu je servírováno několik chodů, jsou zde i švédské stoly a nabídka není omezena. V průběhu oběda nám přichází zahrát peruánská kapela jejich tradiční hudbu nazývající se musica folkrorica. Rozpustilí spolucestující dávají muzikantům spropitné, přičemž jim bankovky strkají za ucho nebo do nástrojů.

Poslední zastávku v Posvátném údolí děláme v sídle Ollantaytambo, další významné incké lokalitě. Tady končí naše putování minibusem a zároveň se naše skupinka rozpadá. Zbytek cesty pojedu už sám vlakem. Archeologický komplex Ollantaytambo byl dříve zemědělským, církevním a vojenským strategickým centrem. Je proslulý tím, že zde Španělé během dobývání prohráli svoji klíčovou bitvu. Hodně sympatická vesnička, která je uložena mezi horami, nabízí pohodovou relaxaci před odjezdem vlakem do Aquas Calientes. Hned na kraji vesnice vidím terasy a na skále majestátně tyčící se incké sídlo. Před vstupem do komplexu musím ukázat zakoupenou vstupenku, která je součástí celého zájezdu Posvátným Údolím včetně Machu Picchu. Stoupám po schodišti nahoru, kde se mi naskytuje opět překrásný pohled na vesnici pode mnou a na část údolí. V protější možná kilometr vzdálené skále vidím pozůstatky dalšího inckého chrámu. Při průchodu mezi zbytky sídla narážím na malého veselého chlapce oděného do pestrého peruánského kroje s kloboučkem na hlavě. Připravuji fotoaparát, ale jakmile mě chlapec při mém počínání spatří, natahuje ruku, a když se nemám k placení, schovává se za velký kámen. Chvilku spolu hrajeme tuto hru. Po očku mě pozoruje s úsměvem za kamenem stále s nataženou rukou. „No dobře, vyhrál jsi,“ pomyslím si a vyndávám z kapsy další drobné. Na to už chlapec slyší a směle mně pak pózuje při několika záběrech.

Vlak odjíždí ve večerních hodinách, do odjezdu mi zbývá ještě několik hodin času. Po důkladném prozkoumání těchto rozvalin sestupuji dolů do vesnice, kde si vyhlížím malou restauraci se stolky postavenými venku před budovou. Udivují mě neobvyklé dřevěné dveře, jejichž tvar je obdélníkový a nahoře zúžený. Posléze takovýchto dveří zahlédnu ještě několik. Objednávám si maté de coca a pozoruji slunce pomalu zapadající za protější kopec, jenž proměňuje celou vesnici a okolní hory v nádherné obrazce barev. Majitelka si překvapivě přisedá k mému stolku a vyptává se mě, odkud jsem, a nerozumí, jak je možné, že cestuji sám. Poté přichází její dcera, která má na zádech připevněné své asi roční dítě. Po půlhodinové vřelé konverzaci se zvedám, loučím se a odcházím pozvolným tempem k nádraží. Tady už také čeká několik dalších turistů a Peruánců, kteří bydlí na trase Cusco-Aquas Calientes. Jakmile přijíždí vlak, ze všech stran se vyrojí prodavači suvenýrů, kteří přistupují k vlaku a do oken nabízejí zahraničním návštěvníkům své výrobky.

Ukázka z knihy "Jižní Amerika-z Buenos Aires na Machu Picchu"